7. Kumbh Mela - nejlidnatější akce světa
Starodávná védská legenda o poháru nesmrtelnosti určila čtyři města (Alláhábád, Haridvár, Ujjain a Násik). Střídavě jedno z nich každých 12 let zaplaví miliony poutníků. O tom, kdy to bude, rozhoduje příznivé uspořádání hvězd. Podle hinduistické astrologie je to v době Jupitera ve Lvu. Je vzrušující být přímo u toho.
Kumbh Mela
Těžko se popisuje něco, co mnohonásobně přesahuje, co jste doposud zažili. Ale přeci jen se o to pokusím. Zkuste si představit obrovskou plochu, na kterou se vměstná ještě větší množství lidí a obrovských stanů. Letos to bude v Ujjainu neskutečných 75 milionů lidí. Tzn. počet všech Pražanů x 75. Tak jak jsem měla možnost zatím Kumbh Melu poznat, vím jedno. Ztratit bych se tu nechtěla. Asi by mě tu už nikdo nenašel. Spoléhám tak na Honzův orientační smysl. Ten můj tu totálně selhává. Všechny uličky a stany mi tu připadají stejné. Stačí pár odboček a vůbec netuším, kde jsem.
Kumbh Mela je jako bijící srdce. Pulzuje 24 hodin denně. Není tu klid ani v noci. Neustále je slyšet směs troubení aut a rikš a policistů pískající na své píšťalky. Z tlampačů rozmístěných všude kolem se linou mantry, hudba i různé promluvy v hindštině. Je to přehlídka pro všechny smysli. Zvlášť sluch si užívá naplno.
Všímám si, jak se některým lidem odráží v očích radost, jiným zkoušky života. Většina z nich jakmile zahlédne kameru, okamžitě pózuje. Zřejmě tu neznají kameru a mají dojem, že je Honza fotí. O to překvapenější jsou, když si vzápětí natočené záběry prohlíží.
Indie je pestrobarevná. Od barev koření po pestrou škálu sárí všech odstínů, které tu nosí všechny ženy. Nevím jak to dělají, ale jsou nazdobené i při obyčejných činnostech. Nejednou jsem viděla, jak z polorozpadlého příbytku z plachty vyšla žena s velkými náušnicemi, že kdybych neviděla odkud vychází, myslela bych si, že žije v nějaké bohaté čtvrti. Muže tu vídám hlavně v košili a plátěných kalhotách. Někteří nosí jeansy. Ujjain patří mezi nejstarší a konzervativní města. Snažím, se tedy abych se nedopustila nějakého přestupku. To že to zde hrozí jsem byla varována už v Praze. Kumbh Melou proplouvám v dlouhé sukni kterých tu mám několik. K nim nosím trička bez výstřihu.
Nemůžu říci, že by mě Kumbh Mela zklamala, naopak, je to neuvěřitelný zážitek. Skutečně nabízí obě strany mince. Hromady písku i zrnka cukru. Nedávám pozornost těm, kteří v nás vidí jen chodící peněženku. Zajímám se o mnichy, kteří se vzdali světského života aby nalezli "nejvyšší pravdu." Ti přijímají milodary pasivně. Dát svatému muži několik rupií je tu pro každého čest i požehnání. Hledám tu právě tento cukr a jsem vděčná za každého, ze kterého je cítit pokora, láska a to, co nás přesahuje. V tom nabízí Kumbh Mela svou pestrostí mnoho lekcí. Je tu totiž vše vše. Učí mě neposuzovat, ale umět rozlišovat. Všechno je tu zesíleno a uvědomění přichází velmi rychle. Když mám otázku, brzy přijde odpověď.
Festival svatého džbánu je velkolepou přehlídkou nejrozmanitějších duchovních nauk, jejichž cílem je osvícení a blaženost. Odlehlé části jsou pustší, ale všude je plno megalomanských stanů patřících různým duchovním mužům, skupinám a jejich následovníkům. Někdy jsou to jen plachty, jindy honosná, všelijak zdobená přístřeší s barevnými koberci. V každém se odehrává nějaký program, různé promluvy, tzv. satsangy, meditační techniky, učení, duchovní praxe. Něco, za čím přijíždí mnoho hledajících z různých koutů planety. Stále více ze Západu, z Evropy i Ameriky. Následují své Mistry, absolvují tu jógové reatreaty apod. Některé akce jsou uzavřené, jiné volně přístupné. Některé jsou plné, jiné zejí prázdnotou. Každý si tu má možnost vybrat, co je mu blízké.
Setkání s Naga Babas
Cítím se ve svém živlu pokaždé když zahlédnu někoho z Naga babas. Jsou to svatí muži přezdívaní "nazí jogíni", jejichž tělo pokrývá jen posvátný popel. Složili slib celibátu, žijí v Himalájích a traduje se o nich, že mají různé schopnosti. Minimálně ovládají svůj dech, tep a díky tomu zvládají mrazivé horské počasí i ve své nahotě. Svým asketickým stylem života dokazují, že mysl vládne tělu, ne naopak. Vidět je na vlastní oči je mimořádný zážitek.
Dávají zájemcům svá požehnání, provádí ohňové rituály, tzv jagny. Někteří jen tak leží a pozorují dění kolem. Usrkávám z malého kelímku oblíbený kořeněný masala chai a nedovedu si představit trávit dny jinak, než právě takto. Jsem šťastná, že zažívám Kumbh melu v její každodennosti a "obyčejnosti." Připadá mi opravdu pompézní a každým dnem mě uchvacuje tím, jak dokonale maže všechny mé předsudky o tom, co je možné.
Proměna začíná
Zpočátku jsem byla vykulenou Evropankou. Od mého prvního ustrašeného napití z láhve vody už uběhlo pár dní. Hlavou mi tehdy zněla slova těch, kteří mě před cestou varovali. Teď se tomu usmívám. Podařilo se mi splynout s místními a jít s proudem. Stále se učím přijímat, co přichází a jde mi to s mnohem větší lehkostí. Tolik věcí mi tu připadá blízkých a povědomých. Je to zvláštní. Na pohled je to docela jiný svět, než ten, co znám. Kumbh Mela mě mění aniž bych byla na kurzu a to mám očišťující rituál posvátné koupele teprve před sebou.