3. Můj sen se plní- letím

 Je 5. května 2016, den D je tady. Nejmenší filmový štáb je na cestě natočit celovečerní dokumentární film. Jsme vybaveni technikou, já největším kufrem co jsem sehnala. Skutečné dobrodružství začíná.  

 Příběh filmu Ano životu, ano lásce začíná

Z Prahy jsme vyrazili s dostatečným předstihem. Ve Vídni jsme tak měli spoustu času při čekání na let do Dillí. Užívám si každou chvilku. Poslední měsíce byly natolik intenzivní, vše se neustále měnilo a nutilo mě reagovat. Dokonce ještě týden před odletem jsem neměla vyhráno a čekala, zda stihne dorazit klíčový sponzorský dar. Bez něj bychom totiž cestu absolvovat nemohli. Naštěstí vše klaplo, peníze dorazily včas. Víza a letenky jsme tak zařídili doslova na poslední chvíli. Teď vnímám, že stres ze mě pomalu opadá. Místo něj cítím příjemné vzrušení z neznáma. Z toho, co nás vlastně čeká.  

Film potřebuje příběh

Letušky ve slušivých uniformách společnosti Air India nás vítají na palubě letadla. Můj sen se vážně zhmotňuje.  Dostávám svou porci "vege" jídla, které je sice na můj vkus hodně pálivé, ale předznamenává, že po fázi příprav, začíná fáze mého reálného dobrodružství. Jedu do Indie. Začíná se psát příběh filmu Ano životu, ano lásce.

Myslím na to, jaké to asi bude. V hlavě si přehrávám co mi Honza řekl při naší první schůzce v Lucerně. Že nestačí samotné novinářské rozhovory. Aby měl film úspěch, fungoval a mohl někoho oslovit, musí mít příběh. A v tomto případě bude o mně. Neměla jsem v plánu točit film o sobě. Ale chápala jsem, co tím myslí. Síla příběhu je vážně zásadní. A tak jsem kývla. Nedovedu si sice představit, co to bude obnášet. Známe se jen měsíc, ale před odletem jsme naštěstí stihli zajet do Springenu za Swámím, dostali požehnání na cestu a natočili první materiál, abych si malinko ochutnala, jaké to je být před kamerou v jiné roli než v té profesní.  Teď už budu jen sama za sebe, a to i v situacích, které mi nemusí být příjemné. Vypadá to na hodně velký výstup z komfortní zóny. Už Xtý v pořadí.