Praha, leden 2016

Když Indie volá

Je rozdíl, když někdo říká moudra protože si je někde přečetl nebo protože je žije a řídí se jimi. Je rozdíl mezi pochybami, zmatkem v mysli a tím, když prostě v srdci VÍTE. Když vím, nepotřebuji se ujišťovat nikde zvenku. A právě tento pocit vnitřní jistoty, že se mám pustit do natáčení filmu, mám od samého začátku. Žene mě vpřed. Indie je prý Matkou duše a není pochyb, že nyní volá tu mou.

Ještě před pár dny bylo pro mě slovo Kumbh Mela jen zmínkou z knihy Životopis jogína. Pořídila jsem si ji na doporučení kamarádky abych se dozvěděla více informací o duchovních Mistrech.  Autobiografický příběh velkého jogína Paramahamsy Joganandy mne doslova pohltil. Zažívala jsem dobrodružství plná mystiky, duchovních technik a učení. Četla o neuvěřitelných schopnostech člověka, o věcech, které v dnešní době nazýváme zázraky, o hodnotách, o krija józe (józe duše), kterou jsem v té době už praktikovala. Právě na stránkách této knihy se před mýma očima poprvé vynořil pojem KUMBH MELA.  Popis velkolepé události konající se na čtyřech legendou vybraných místech mě zaujal. Najednou jsem se měla ocitnout v dějišti skutečné mystické mely v Ujjainu.

Během tří měsíců musím sehnat finance na realizaci i partu nadšenců, kteří pojedou se mnou. Nejpozději v květnu musím sedět v letadle, takže budu nejpíš potřebovat menší vetší zázrak. 

Říká se, že když si něco ze srdce přejete a dáte vesmíru najevo, že to myslíte vážně a uděláte první krok i když zcela do neznáma, přijde pomoc. Přijdou ti, kteří vás podpoří. A tak se stalo.