1. Chci točit film s poselstvím (1)

Praha, leden 2016

Nebyla bych to já, kdybych si na své první rande s Indií nevybrala něco tak extrémního, jako je - Kumbh Mela. Největší shromáždění na světě. Velké,tak, že je prý vidět i z vesmíru. Právě tady jsem se rozhodla natočit svůj první dokumentární film

Proč Indie? Má vize pro film

Indii se říká "Matka duše" a zdá se, že volá tu mou.  Láká mě být součástí pestrobarevné přehlídky poutníků a světců, ocitnout se v kulisách tak velkolepé a pro Evropana těžko představitelné milionové události. Láká mě totiž dozvědět se o sobě víc. Kde jinde mohu odhalit stránky o nichž zatím nic netuším, než v podmínkách natolik odlišných, než jsou ty, na které jsem běžně zvyklá. Je více než jisté, že mne Indie vytáhne z mé zóny pohodlí. Nevím jen, jak moc. A jsem zvědavá na setkání s ní. Věřím, že tamní atmosféra se otiskne do filmu a umocní sílu rozhovorů, které zde chci natočit. 

Přes 13 let jsem působila ve světě zpravodajství. Za tu dobu jsem natočila stovky rozhovorů, převážně s politiky. Vnímala jsem kolem sebe vyhaslé oči a nepřítomné pohledy z nichž se vytrácela skutečná radost a naplnění ze života.  A tak jsem se rozhodla vytvořit cosi, co by mohlo přinést určitou inspiraci pro změnu. Nechtěla jsem jen prázdnou teorii, ale skutečnou moudrost. 

Indie je sice plná protikladů a chudoby, ale je zároveň kolébkou duchovního bohatství - védské moudrosti dodnes zachovávané mnoha jogíny a realizovanými muži. Často žijí v Himalájích či na jiných odlehlých místech. Daleko od lidí. Chci s nimi natočit rozhovory s vytvořit jakousi mozaiku láskyplných poselství, tak aby si každý mohl vybrat, co s ním nejvíc souzní. Za normálních okolností by bylo těžké je vyhledat a možná i přimět k rozhovoru. Na Kumbh Mele, kterou si nenechají ujít, budu mít větší šanci. Krásně popisuje atmosféru Kumbh Mely úryvek z knihy Životopis Jogína. Jde o rozhovor Paramahamsy Joganandy se svým Mistrem.

"Co si myslíš o kumbhméle"?

"Velice mě zklamala, pane." Honem jsem dodal: "Dokud jsem se nesetkal s vámi. Světci a tenhle povyk nějak nejdou dohromady."

"Dítě?" řekl mistr, ačkoliv jsem vypadal dvakrát starší než on, "neposuzuj celek podle chyb mnoha. Všechno na světě má smíšený charakter - jako směs písku a cukru. Buď jako moudrý mravenec, který se chopí jen cukru a písek nechá nedotčený. I když tu ještě mnoho sádhuů bloudí v klamu, je méla požehnána přítomností několika mužů s Božím uvědoměním."

(úryvek z knihy Životopis Jogína)

Právě tento "cukr" je nyní v hledáčku mé pozornosti stejně jako Kumbh Mela, která se letos bude po dlouhých 12ti letech konat od dubna do května v Ujjainu, jednom z posvátných, legendou vybraných měst. Je leden. Mám tedy na přípravu necelé 4 měsíce, jestli ji mám stihnout. 

 To je šílenství, slýchám často, když se někomu svěřím s tím, do čeho se hodlám pustit. "Kde na to chceš vzít peníze? A proč do Indie? Čelím nejrůznějším otázkám a argumentům a uvědomuji si, jak moc mi pomáhají ujasnit si myšlenky. Pochyby druhých mne kupodivu neodrazují, naopak. Vím, že jsou to jejich strachy. Možná mají i pravdu. Svým způsobem to šílenství asi je. Když se točí film, je potřeba scénář, celý tým lidí včetně producenta a produkce a minimálně několika set tisícový rozpočet, aby mohla padnou první klapka. A to já nemám. Nevím ani co všechno vlastně obnáší dělat celovečerní film. A když o tom tak přemýšlím, možná je to dobře. :) Mám svou myšlenku. Svůj nápad. A jsem odhodlaná, aby nezůstalo jen u nich. 

Už samotná představa na realizaci mne žene vpřed. Začínám s tvorbou prezentace.  Vím, že dokud tomu věřím já, je šance, že pro tuhle myšlenku nadchnu i další. Ty kteří uvidí ve filmu přínos, jako jaká.