9. Posvátná koupel aneb rodí se mé nové Já (část 2)

Bude 5:00. Pomalu svítá. Ocitla jsem se v samém srdci Kumbh Mely.  Připadám si jako Alenka v říši divů. Silná energie, která provází tento jedinečný okamžik, se najednou změnila. Je mnohem intenzivnější a jakoby hutnější.

Přichází Naga Babas

Gháty, nekonečně dlouhá schodiště, objímající řeku Shipru se postupně noří do jejích posvátných vod. I na téhle straně jsou plné lidí.  Stojím mezi nimi. Oči upřené směrem, odkud přichází, to co jsem zatím měla možnost spatřit jen na videích na You Tube. Přichází stovky Naga babas. Je jich tolik. Někteří jsou nazí, jiní v bederních rouškách. Všichni jsou pomazaní popelem, který záhy smyjí v řece. Hřmotně vykřikuji mantru "HAR HAR MAHADEV."  Je to jako scén z nákladného hollywoodského filmu s obrovským komparsem. Sleduji to s úžasem.

 Vidět jich tolik pohromadě, je možné jen tady. Na Kumbh Mele. Běžně totiž žijí v ústraní. O samotě.  Jsou natolik respektováni, že právě oni, ze všech duchovních osobností mají privilegium zahájit koupel ve svatých vodách Gangy, Yamuny a teď tady v Shipře, jako první. 

Jejich mystický, až děsivý vzhled umocňují krvavé oči z kouření hašiše. Tito pozoruhodní asketové s vlasy smotanými do dredů, věří, že jim pomáhá na cestě k osvícení. Pozoruji tuhle podívanou, která je víc, než bych si kdy troufala zažít. Je to zatím jasný vrchol celé Kumbh Mely.  

Vůdce NAGA BABAS

Každý má svůj vlastní způsob potápění. Někteří to dělají třikrát za sebou, jak by prý totiž měl rituál správně vypadat. Rozhlížím se, hledám Honzu. Chci zjistit, co zrovna točí.  Mění rychle místa a je těžké ho v tom davu sledovat. Už ho mám. Vidím, jak stojí s nohama ve vodě. Mám radost, že je přímo mezi nimi.

Mou pozornost strhává přicházející muž. Jeho energie je natolik magnetická, že najednou vnímám jen jeho. Na první pohled se vymyká všem ostatním. Vedou ho další dva muži. Nahé tělo mu zdobí jen obrovský věnec z Rudrakshi ( tzv. Shivových slz, které podle indické starobylé tradice ztělesňují sílu transformace a osvícení).  Prsty na obou rukou drží v pozici Gján mudry, tzv. mudry vědění, kdy se palce dotýkají ukazováčků a zbylé jsou natažené. Toto gesto má ovlivňovat energetické proudění v těle a zesilovat koncentraci. Ta mě u tohoto muže vysloveně fascinuje. Jakoby byl sám jejím ztělesněním. Je hluboce ponořen do hlubokého meditativního stavu. Rty se mu sotva znatelně pohybují recitováním mantry. Jsem nadšená, když si sedá tak blízko, jen dva schody níže, než stojím já. Zírám na něj. Zjišťuji, že jde o vůdce Naga Babas. Prý je mu 150 let. Nevím, jestli je to pravda, ale to co z něj vyzařuje je víc, než jen velká síla.

Balů mě pobízí, ať se jdu dotknout jeho nohou pro požehnání. Nesmírně mě to láká. Pohrávám si s tou myšlenkou. Ale nejsem si jistá, jestli to můžu udělat. Nikdo z přihlížejících se k tomu zatím neodvážil. Přesto má touha je větší, už chci sejít o schod níž, když v tom mě zastavuje policista Lokesh. Prý ať to nedělám, že bych se mohla dopustit faux paux. A to rozhodně nechci. Má odvaha rychle mizí a vracím se zpět na původní místo. Udělat tu nějaký trapas je to poslední, co bych si přála. Zvlášť v téhle situaci a už vůbec ne s tímhle vůdcem "bojovníků". Nic mi nepřijde vážnější než on. Všímám si, že na něj Honza namířil kameru. A dostává svolení, že ho smí natáčet. Jako jeden z mála.  Mám radost, už i tohle je požehnání. 

Tenhle výjev, který jsem směla zažít, budu mít před očima asi až do konce života. Když se celá "šou" chýlí ke konci a Naga babas postupně odchází, jdeme i my. Mám o čem přemýšlet a rozjímat. Nechat tuhle scénu působit... 

Shipra mě svádí 

Opodál vidím koupat se jakousi Indku. Ukazuje mi, ať ji následuji. Usmívám se, protože nemám nic na převlečení. Vlastní koupel jsem neměla v plánu.  Doma mi nakazovali, hlavně nelez do té řeky. :) Ale atmosféra mě vtahuje do dění. Nechávám se strhnout tím, co se před chvíli odehrálo. Říkám si, jestli jsem se přeci jen nezbláznila. Ale co, kdy jindy tohle znovu zažiji. Chci si alespoň namočit lýtka. Sundavám si ledvinku s doklady a pomalu lezu do vody, kde se mezitím vytvořila skupinka lidí. Namočená lýtka jim nestačí. Jsou dost odhodláni ve svém záměru a snaží se mě pod vodu dostat silou. Bráním se, ale přesto jdu stále hlouběji. Vodu mám už po ramena. Pro tuhle ženu, která se sama zvolila mou průvodkyní posvátným rituálem, je to stále málo. Dokud se nepotopím, nebude spokojená.

Myslím na to, že nejsem očkovaná a to mě pořád drží zpátky, jinak bych se potopila hned, jak je voda příjemná. Síla tohoto okamžiku je ale velká a pro mě transformační. I když jsem cestou sem míjela toalety v brázdách a viděla, co všechno do Shipry stéká, nijak mi to nebrání užít si tuhle nezapomenutelnou chvíli. Začínám uvažovat, že si přeci jen potopím i hlavu. V tom na mě někdo vystříkne. Přidávají se další. Jsem celá mokrá. Vodu mám v obličeji i v puse. Shipra mne požehnala po svém. Nečekala jsem to, ale strach z toho, že jsem si lokla, nemám. Převažuje radost, že jsem to mohla zažít. 

Větší obavy mám z cesty domů. Dostat se do stanu v tuhle dobu bude oříšek. Zákaz dopravních prostředků stále platí. A není divu. Obrovské davy příchozích se mísí s těmi, kteří mají koupel za sebou. Vypadá to na pořádnou melu, kterou se budeme prodírat dlouhých 5 km. 

Zachraňuje nás policie

Je to asi nejméně příjemný okamžik. Jsem mokrá, oblečení se mi nepříjemně lepí na tělo a i když je horko, mě je zima. Dostáváme se do tlačenice. Musí dokonce zasáhnout police. Vytahuje nás za hrazení. Jsme na chvíli v bezpečí před umačkáním. 

 Pozoruji ten rozvášněný dav, se kterým za chvíli stejně znovu splyneme. Nemůžeme tu čekat až do noci. Trochu se bojím. Mám chvilku na odpočinek. Chtěla bych, abychom tohle měli natočené. Jenže Honza teď potřebuje obě ruce, aby se mohl prodrat davem. Dostat se do bezpečí je v tuhle chvíli priorita, než zajímavé záběry kterých už teď, za těch pár dní tady, máme nespočet. Tentokrát by ale mohly vyjít pěkně draho. 

Cesta ke stanu nám nakonec trvala zhruba 2 hodiny. Žádné ztráty, všichni jsme v pořádku. A to i díky průvodcům, se kterými jsem se po návratu vyfotila. Naše společná fotka bude v závěrečných titulcích filmu jako poděkování za tenhle zážitek i velkou pomoc. 

Cítím obrovskou vděčnost za to, jak se na Kumbh Mele vše skládá. Situace, které mohly dopadnout průšvihem se vždy vyřeší tak, že se nestačím divit. Pomoc přichází tam, kde to nečekám. Natáčíme v místech, kde to jinak není možné.